Můj příběh
Jsem..
nevyléčitelný optimista, životní naivka a nadšená maminka tří neskutečných divošek, které přišly na svět během tří kratičkých let v Německu.
Věřím v dobro lidí, v jejich kapacitu dobro konat a především v lidskost.
Radost jako dovednost..
Jsem lektorka a mentorka. S využitím technik nenásilné komunikace učím rodiče malých dětí i teenagerů, jak si budovat s dětmi vztah plný vzájemné důvěry, jak si rodičovství užívat a navracet do něj tak potřebnou lehkost, hravost a radost.
Tucty vzdělávacích programů, kurzů a školení v zahraničí, stovky knížek a hlavně hromady praxe, žitá zkušenost – vlastní pot a slzy. To vše stojí za tím:
» že dnes umím s mými nejbližšími komunikovat účinně, pevně, důsledně a přesto láskyplně a bez špetky zloby.
» že jsem jako žena, máma, dcera a partnerka nabyla na sebevědomí, klidu, nadhledu a vyrovnanosti.
» že si dokážu v životě poskládat priority, ozvat se, věřím si, dám na svou intuici, mám svůj vnitřní kompas a rodinný život si umím zorganizovat tak, že vše podstatné stíhám a rodičovství mi přináší čirou radost.
To vše dnes předávám odvážným ženám, které stojí na prahu neskutečné jízdy a dobrodružství s názvem „mateřství“ a rozhodly se vzít otěže do svých rukou.
Radost v rodičovství není náhoda, ale DOVEDNOST. A já ji učím.
I v italské domácnosti může zavládnout pohoda..
„A vy se nehádáte???“ Hádáme. A jak! Ač nám to doma občas pořádně zaskřípe, a není tu nikdy nouze o obrovitánské emoce, spory využíváme k tomu, abychom se sladili, lépe poznali, a ještě více sblížili.
Díky tomu máme s dětmi krásný opravdový vztah, plný něhy, radosti a vzájemné důvěry. Holkám věnujeme čas, pozornost, bereme je vážně, zahrnujeme je láskou a ony nám to vrací tisícinásobně.
Jestli se mi v životě něco daří, tak je to jejich výchova. ♥
Nebylo tomu tak vždycky. Ba naopak. Ještě před několika málo lety byla rodinná pohoda pro mě naprosté sci-fi. Jako rodič jsem se cítila nejistě a dezorientovaně. K tomu se dostanu za chvíli.
Trochu střelení..
Dnes jsem vyrovnaná máma, doma máme šťastného tatínka a radostné sebevědomé děti. Rodičovství si užívám plnými doušky.
Z dětí mám převelikou radost a ony z nás. Náš život je naplněn smíchem, blbnutím, spontaneitou, lehkostí. Vnímáme krásu každodenních okamžiků.
Děláme si čas na sebe a na to, co je opravdu důležité. Jsme trochu střeštění (rodina potvrdí ;)). Obklopujeme se věcmi, které nám přinášejí radost. A žijeme v souladu se sebou, pomalu.
Začalo to pohádkou a receptem na katastrofu..
Do Německa jsem se stěhovala v 6. měsíci těhotenství. Děti se nám narodily rychle po sobě. Přesně, jak jsem si naplánovala. O tom, co nás čeká za reálné výzvy a úskalí, jsem neměla ani šajnu.
Ze zamilovaného páru s romantickým vztahem na dálku (napínavým jak Bondovka) jsme rázem byly pětičlenná rodina. V cizí zemi, bez babiček na hlídání, bez předchozích zkušeností s dětmi a bez přátel.
Zkušenostmi nepolíbení..
Poprvé jsme tehdy s mužem žili ve společné domácnosti. Poprvé jsme se učili sdílet finance i starost o domácnost. Poprvé jsem držela v náručí miminko.
Do rodinné konstelace jsme vstupovali naivně a nepřipraveni. Ostatně, jako naprostá většina lidí, kteří si děti pořizují. Nepřemýšleli jsme o tom předem příliš.
No prostě slušný recept na katastrofu! 🙂
2 ruce, 3 děti, 15 tisíc plenek..
Z našich tří roztomilých babies byli mávnutím proutku chodící svéhlaví človíčci s vlastním názorem a silnou vůlí. Děti, které jsme chtěli vychovávat ‚jinak‘, s respektem, ve mě často vyvolávaly pocity bezradnosti, zoufalství, návaly vzteku a agresivity. To mě velmi zaskočilo.
Nerozuměla jsem tomu proč, ač nechci, tak na děti křičím, vyhrožuju, trestám, manipuluju.
Z úst mi ve vyhrocených chvílích padaly věty, hrůzy, které jsem naposledy slyšela v dětství. Nevěděla jsem si s dětmi rady: Nechtěla jsem je trestat. A tak jsem na ně neměla „žádné páky“.
K tomu se přidal tlak rodiny, u které se mé snahy o respektující výchovu potkaly s dost zásadním nepochopením. Byl to zdroj velkých neshod. Energii mi zároveň žrala péče o domácnost, která narůstala geometrickou řadou, a mental load zařizování tísíci a jedné maličkosti kolem dětí.
S rostoucím počtem vyměněných plínek upadala moje počáteční energie a životní elán. Hroutila jsem se pod tíhou odpovědnosti a probdělých nocí. Velmi trpěl náš vztah s mužem. Množily se neshody. Plíživě a nevyhnutelně jsme se jako pár od sebe vzdalovali.
Uječená nervní matka
Nastalo velmi krušné období, kdy jsem se cítila vyčerpaně, frustrovaně, nenaplněně a bezradně. Chyběly mi sociální kontakty. Chybělo mi uznání a ocenění, které mi dřív dávalo mé skvělé a prestižní zaměstnání u EU. Bojovala jsem s ubíjející nudou a jednotvárností. Chyběly mi inspirující rozhovory s dospělými, s kolegy. Dostávala jsem se skrze děti do izolace.
Jako matka jsem si tehdy sáhla na své pomyslné dno a měla pocit, že ve své roli selhávám. Tolik jsem toužila po rodinné harmonii..
Z dětí se těšit, ne po nich štěkat
Nechtěla jsem přežívat ze dne na den, ale užívat si s rodinou každou společnou chvilku. Věděla jsem, že to není utopie.
Chyběla mi však orientace. Chyběl mi know-how.
Rozhodla jsem se
věci změnit. A tak jsem začala pátrat. S velkým zájmem jsem nejprve polykala odbornou zahraniční literaturu k respektující výchově, kontaktnímu rodičovství, nenásilné komunikaci a dalším tématům s tím souvisejících.
Prošla jsem si v zahraničí celou škálu odborných kurzů, školení, vzdělávacích programů, a coachingem. V Anglii a Německu, kde jsem se pohybovala, je osvěta a přístup k dětem v tomto ohledu mnohem dál a já informace hltala jak divá.
Za sedmero zámky..
Táhlo mě to čím dál víc k osobnímu rozvoji, kde jsem postupně nacházela odpovědi na všechny své otázky.
Došlo mi, že děti budou fajn. Změním-li se já sama.
Vykročila jsem tak z pelechu své komfortní zóny a vydala se na trnitou cestu sebepoznání, sebereflexe a práce na sobě. Sebrala jsem odvahu podívat se nehezkým pravdám do tváře.
Odhalila a přijala u sebe i ty stránky, které se mi nelíbí a které bych raději schovala za sedmero zámky.
Porod? Spíše přerod!
Mateřství se pro mě stalo zlomovým momentem a přerodem k sebepoznání a autenticitě.
Klíčem, který odemkl mé srdce a duši, která do té doby skomírala. Díky dětem jsem se navrátila zpátky k sobě, k opravdovosti, seberealizaci, a vyrovnanosti. Přijala jsem sebe sama a díky tomu mohu dnes přijímat i ostatní.
Zcela zásadně se mi proměnil vztah jak k muži, tak k dětem, s kterými jsem se velmi sblížila. A tím se uzavřel pomyslný kruh.
Dnes
pomáhám maminkám, které čelí ve vztahu k dětem nebo partnerovi podobným výzvám jako kdysi já.
Komunikací se živím přes 20 let. Zkušenosti z původního povolání tiskové mluvčí v evropské politice dnes uplatňuju v oblastí rodičovství a vztahové komunikace.
Mezinárodně uznávané techniky nenásilné komunikace (GFK), principy citové vazby (attachment theory) a kontaktního rodičovství jakož mé osobní know-how a zkušenosti z praxe předávám rodičům malých i velkých dětí skrze projekt Radostný rodič.
Vycházím přitom z nejnovějších poznatků vývojové psychologie, kde je pevná a bezpečná vazba dítěte k rodiči základním stavebním kamenem pro zdravý psychický, emoční i sociální vývoj jedince.
S čím ti konkrétně umím pomoci?
Nabízím ryze praktické návody na to:
- Jak zvládat emoce u sebe i u dítěte.
- Jak se s dítětem domlouvat tak, aby dohody dodržet chtělo, vycházelo ti rádo vstříc a spolupracovalo.
- Jak se naučit komunikovat jasně, pevně, důsledně a přesto laskavě, abys šetřila svou energii a nervy.
- Jak nastavit dítěti hranice efektivně a citlivě s přihlédnutím k jeho potřebám.
Krok za krokem ukazuju:
- Jak budovat s dítětem jakéhokoli věku blízký a pevný vztah založený na důvěře tak, aby na tebe dítě dalo, aby se ti rádo svěřilo, věřilo ti a nechalo se tebou krásně vést.
- Jak podpořit u dítěte samostatnost, odolnost a pěstovat u něj zdravé sebevědomí.
- Jak přistupovat ke konfliktům mezi sourozenci.
- Jak udělat z puberťáka úžasného parťáka, který nejen bere, ale také vám to mnohonásobně vrací.
Ráda ukazuju, jak je možné přehodit výhybku a od základu měnit své postoje a návyky, abyste doma spolu zažívali hlavně štěstí a pohodu, abys měla veselé a samostatné děti, spokojeného partnera, a zároveň dostatek času a energie pro sebe.
Je to jednoduché? Ano.
Můžeš také? Rozhodně!
Bude to snadné? Nikoliv. 🙂
Platí: Když na sobě pracujeme, je změna nevyhnutelná.
A hlavně: Když může jedna, můžeme všechny.
